Zatímco Plzeňané na různých místech ve městě stále ještě protestovali proti měnové reformě, napadlo některé členy krajského vedení KSČ, že by měli uspořádat něco jako protidemonstraci poslušných členů komunistické strany. Cílem bylo hlasité vyjádření souhlasu s měnovou reformou, aby Plzeňané nabyli dojmu, že je toto vládní opatření v pořádku, a zároveň aby dokázali, že mají situaci ve městě pod kontrolou.

S velkou námahou, nátlakem i vydíráním se komunistům podařilo sehnat asi dvě stovky lidí. Později budou tvrdit, že jich bylo na pět set. Komunistický průvod procházel Plzní chráněn tajnou policií a provolával hesla jako „Ať žije soudruh Zápotocký! Ať žije vláda! Ať žije Sovětský svaz!“.

Průvod došel i na Dukelské (dnes Masarykovo) náměstí, kde se jeho účastníci s křikem „Masaryka do šrotu, i tu jeho holotu!“ pokusili prezidentovu sochu strhnout. O tom, co bylo dál, existují různá svědectví:

Dle oficiální, komunistické verze strhnul sochu Masaryka „rozhněvaný lid“. Jiná verze říká, že se na zničení sochy podíleli herci z Tylova divadla, kteří Masarykovi uvázali kolem krku smyčku a stáhli ho na zem. I když by to nebylo technicky možné, vypráví se tato pověst v Plzni dodnes.

Ve skutečnosti se davu strhnout sochu nepodařilo. Masaryk padl k zemi až večer, kdy přijel autojeřáb s magnetickou destrukční koulí, který sochu strhnul a rozbil. Rozbité části litinové sochy byly roztaveny ve Škodovce. Do rána bylo místo pomníku zarovnáno a oseto travou. 

Zajímavé je, že v době, kdy byl Masarykův památník likvidován, neexistovalo žádné písemné rozhodnutí o tom, že má být zničen. Rozhodnutí o likvidaci pomníku schválilo vedení města dodatečně 2. června a nechalo o tom vyhotovit falešný zápis s dřívějším datem.