Nelhal jenom Zápotocký
Měnová reforma byla připravována v co možná největším utajení. Dlouhou dobu o ní nebyla informována ani většina ministrů. Dokladem toho je například smlouva o výrobě nových bankovek a mincí, která nese datum 10. dubna 1953. Jenže ve skutečnosti se tou dobou nové papírové i kovové peníze již vyráběly – tajně v Sovětském svazu.
Obelháváni však nebyli jenom ministři, ale především občané, a to jak před měnovou reformou, tak i po ní: Lhali jim například pracovníci spořitelen, kteří dostali instrukce, že mají uklidňovat střadatele, že měna je pevná a že za jejich peníze ručí stát, takže o ně nemohou přijít. Stejně se v sobotu 23. května, tedy týden před reformou, vyjadřovali i vysoce postavení komunisté, členové Ústředního výboru KSČ.
Občanům lhal i prezident, který dva dny před vyhlášením měnové reformy do rozhlasu prohlásil, že naše měna je pevná a měnová reforma nebude. Po něm lhal předseda vlády ve svém projevu k Národnímu shromáždění i v rozhlase, když líčil měnovou reformu jako velký úspěch, přestože ve skutečnosti šlo o krach státem řízeného hospodářství.
Lhaly také noviny: Od 31. května se v tisku začaly objevovat nepravdivé texty o tom, jak je měnová reforma skvělá a jak jsou pracující nadšeni, že se jim nyní povede lépe. Radost měli mít lidé i z toho, že nejvíce měnová reforma postihla boháče, tedy údajně lidi, kteří sami nepracují a žijí z práce ostatních.
Kromě lživých článků byly v tisku také zveřejňovány dopisy čtenářů, které potvrzovaly to, co hlásal komunistický režim – tedy že všechno je skvělé, pokud jsme přišli o peníze, zase si je vyděláme, navíc budeme pracovat více a lépe a za vydělané nové peníze si nakoupíme vše, co budeme chtít. Tomu odpovídají i novinové titulky: „Nejkrásnější dar k Mezinárodnímu dni dětí“, „Mohutná manifestace souhlasu plzeňských pracujících s provedením měnové reformy a se zrušením lístkového systému“, „Zaměstnanci Plzeňských pivovarů uvítali měnovou reformu“ a podobně.
Zatímco o měnové reformě se v novinách lhalo, o plzeňských protestech proti ní se v tisku mlčelo. Něco málo se dočteme pouze v krajském komunistickém plátku „Pravda“, který události, jichž byli lidé svědky či účastníky, úplně zapřít nemohl. I tady však byla skutečnost všelijak překrucována.
V jiných částech republiky se lidé o plzeňských událostech vůbec nedozvěděli. Alespoň ne oficiální cestou. O tom, co se odehrálo v roce 1953 v souvislosti s měnovou reformou, se lhalo až do pádu komunistického režimu v roce 1989.
Zamyslete se nad následujícími otázkami. Svou odpověď si můžete následně ověřit.
Protože chtěli občany uchlácholit a zmírnit jejich obavy z důsledků měnové reformy.
Proč politici lidem lhali?
- Protože všechen tisk kontrolovala komunistická strana a jiné články vycházet nesměly.
- Protože někteří občané se chtěli zalíbit komunistickému režimu.
- Protože někteří lidé byli k veřejnému pochválení měnové reformy přinuceni.
Jak je možné, že v novinách vycházely dopisy spokojených občanů, když lidé ve skutečnosti spokojeni nebyli?
Protože demonstrace nebyly pouze v Plzni, a tak se komunisté obávali vypuknutí větších nepokojů v celé republice.
Proč se o plzeňských událostech v jiných částech Československa mlčelo?
Přečtěte si následující článek z komunistických novin „Pravda“ z 5. června 1953 a udělejte si kvíz.
Zjistěte, kdo byl Zdeněk Nejedlý, poslechněte si jeho projev, který pronesl 7. června 1953, tedy krátce po provedení měnové reformy, a pokuste se odpovědět na následující otázky. Můžete si ho poslechnout celý, ale stačí si pustit jenom jeho část v čase 1:29 – 2:30. Video spustíte kliknutím na obrázek.
