Plzeň protestuje
V pondělí 1. června 1953 začala měnová reforma, která měla občany Československa připravit o většinu jejich peněz. Není proto divu, že toho dne přicházeli do Škodovky (tehdy Závodů Vladimíra Iljiče Lenina) dělníci pořádně naštvaní. Věděli, že kvůli právě započaté měnové reformě přijdou o úspory a že se patrně výrazně sníží jejich výplaty, netušili ale, jak přesně budou nová pravidla fungovat a požadovali vysvětlení. Lidé z vedení závodu jim však nebyli schopni vysvětlit prakticky nic a jen opakovali slova vládní propagandy o tom, jak je reforma skvělá. Dělníci to ovšem cítili jinak. Velké rozhořčení vyvolala například skutečnost, že i když si dělníci mohli koupit svačinu ještě za staré peníze, ceny už platily nové. A tak se stalo, že svačina najednou stála až 700 korun!
Zatímco probíhaly schůze komunistů, začal se u brány Škodovky vytvářet velký shluk zaměstnanců, čítající asi tisíc lidí. Stále častěji se při tom ozývaly hlasy odsuzující měnovou reformu. Napětí stoupalo, dělníci postupně zastavovali práci a vycházeli na nádvoří, kde padl návrh vyhlásit stávku a vyjít do města. Navzdory tomu, že se je členové KSČ (Komunistické strany Československa) pokusili zastavit, opustila část dělníků továrnu a vydala se na pochod směrem k náměstí Republiky. Nebyli sami, na náměstí mířily i další skupiny lidí s hesly: “Vraťte nám naše peníze!, „Chceme vysvětlit měnovou reformu! a mnohé další.”
Kolem desáté hodiny se již na náměstí Republiky shromáždilo více než dvacet tisíc lidí. Hesla, která provolávali, musela komunisty vyděsit. „Ať žijí svobodné volby! Ať žije svobodná republika! Tady se to vidí, že nám Beneš chybí! Chceme novou vládu! Pryč s komunisty, rudými ďábly! Dejte nám chleba! Nechte nám naše peníze! Nenecháme se okrádat! Ať žije svobodná ČSR!“
Mezi demonstranty byli vysláni členové SNB (tehdejší policie), Lidových milicí a stranických funkcionářů. Ti všichni měli za úkol demonstranty uklidnit. Jejich akce však vyvolala ještě větší rozhořčení. Neuspěl ani tehdejší předseda národního výboru (dnes bychom řekli primátor) Mainzer, který cosi vykřikoval z korby nákladního vozu. Byl vypískán a utekl do budovy radnice. To byl ovšem teprve začátek…
Zajímá vás, co bylo dál? Zkuste splnit úkoly níže a podívejte se na následující kapitolu.
Poslechněte si videozáznam rozhovoru s Josefem Hájkem.
Jedním z aktivních účastníků demonstrací byl Josef Hájek. S jeho příběhem se můžeš seznámit na stránkách Paměti národa.
Po kliknutí na náhled videa se dostaneš na web Paměti národa. Přímo o demonstraci mluví Josef Hájek v části 1 a 4 rozhovoru.
Průvod ze Škodových závodů na radnici – Plzeň, 1. června 1953 – 1. část
„Tenkrát v té době těsně po měnové reformě, když byl v Plzni udělaný zátah na živnostníky a lidi, kteří měli majetek. Tak tátu, přestože v té době již nepodnikal, krám musel odevzdat v roce 1950 a pracoval manuálně ve Škodovce na obrážecích strojích, přestože se průkazně nemohl zúčastnit té demonstrace, protože byl na odpolední směně ve Škodovce, zadrželi a strávil přes měsíc ve vyšetřovací vazbě na Borech. Následně jsme dostali příkaz, že musíme opustit byt. Dostali jsme náhradní bydlení někde na polských hranicích. Alespoň byla jedna věc dobrá na tom, že máti byla ve špatném zdravotním stavu. Díky tomu, že nemohla chodit a byla odkázaná na pomoc druhých, tak vyhověli [naší žádosti]. Takže jsme o byt přišli, ale mohli jsme bydlet u babičky s dědou. Otec musel bydlet mimo Plzeň.“
Politická demonstrace na náměstí Republiky v Plzni – 2. část
„Průvod se otočil a šel na náměstí Republiky na radnici. A tam se to zvrtlo na politickou demonstraci. Protože nikdo z vedení města, starosta a jeho spolupracovníci, neměli odvahu a neobjevili se, zvrtlo se to v demonstraci. Začaly se z radnice vyhazovat obrazy státníků. A dokonce jedna větev (demonstrantů) šla na soud, kde chtěli vysvobodit politické vězně, ne kriminální vězně. Ale to se již dostaly informace do Prahy a byly nasazeny (lidové) milice z Prahy a ostatních měst a armáda. A ti demonstrace rozehnali. Já jsem šel domů, když jsem viděl, jak to tam vypadá, ale odpoledne byla ještě demonstrace, šlo se k Masarykovu pomníku.“
Zajímavé je, že nejen účastníci demonstrací byli následně komunisty pronásledováni. Poslechněte si výpověd pamětníka, ze které je patrné, že demonstrace byla často záminkou pro trestání lidí, kteří režimu nebyli pohodlní, a to i v případě, že se tito lidé přímo demonstrací neúčastnili.
Poslechněte si audiozáznam rozhovoru s Františkem Brabencem.
Perzekuce rodiny v roce 1953
„Tenkrát v té době těsně po měnové reformě, když byl v Plzni udělaný zátah na živnostníky a lidi, kteří měli majetek. Tak tátu, přestože v té době již nepodnikal, krám musel odevzdat v roce 1950 a pracoval manuálně ve Škodovce na obrážecích strojích, přestože se průkazně nemohl zúčastnit té demonstrace, protože byl na odpolední směně ve Škodovce, zadrželi a strávil přes měsíc ve vyšetřovací vazbě na Borech. Následně jsme dostali příkaz, že musíme opustit byt. Dostali jsme náhradní bydlení někde na polských hranicích. Alespoň byla jedna věc dobrá na tom, že máti byla ve špatném zdravotním stavu. Díky tomu, že nemohla chodit a byla odkázaná na pomoc druhých, tak vyhověli [naší žádosti]. Takže jsme o byt přišli, ale mohli jsme bydlet u babičky s dědou. Otec musel bydlet mimo Plzeň.“
Další zajímavé svědectví si můžete poslechnout ve videozáznamu rozhovoru s Josefem Černohorským.
Měnová reforma a zatčení
„Můj případ začal… Já si myslím, že čekali, až mi bude 18 let. To mi bylo v tom třiapadesátým roce. A za měsíc nato – 1. června byla měnová reforma. Já jsem se té věci téměř nezúčastnil. Já jsem byl ve Škodovce. A přišel jsem normálně z práce domů. A bydlete u náměstí (náměstí Republiky v Plzni – pozn. ed.), když se tam dějou takový věci (plzeňské povstání v červnu 1953– pozn. ed.). No tak jsem tam šel, ale až asi v pět hodin. A viděli jsme tam… To už bylo po všem, jenom tam byly takový dozvuky. Přijeli tam vojáci, kteří když hráli hymnu, tak se postavili a taky stáli. A ti neudělali nic. Tak proto přijeli z Prahy milicionáři a pozvali tady péesáky i z hranic a ti se potom o to postarali. A tam docházelo k tomu, udělali takový (zátah) a vojáci postupovali a vždycky, kdo zůstal v těch kruhách, tak ty sbírali. A my jsme v podstatě přišli domů, všechno dobrý, ale druhej den v práci mě zavolali a začalo toto. Tak tam mě pozvali milicionáři, ti mi hned tam zmlátili a říkali: ‚No, my ti dáme. Kdybys měl všechny prezidenty, my tě umlátíme.‘ A tak mi tahali. Pak přestali. Já jsem jim řekl: ‚Tak tohleto, to už znám z televize,‘ nebo z filmu, tenkrát nebyla televize. Tak on mě přestal mlátit a odvedli mi na ředitelství, kde slyšeli Černohorský, hned to sebrali a vezli mi na Bory, kam mi teda zavřeli. Bylo nás tam víc. A z toho je vidět, že to měli naplánovaný, že mě zavřou.“
