Demonstrace na plzeňském náměstí byla zcela spontánní, neorganizovaná, přesto se protestující shodli na vyslání několika svých zástupců na radnici, kde měli přednést zásadní požadavek: zrušení měnové reformy. Přivolaná policie však dva z nich zatkla a zadním vchodem odvedla do budovy soudu ve Veleslavínově ulici.

Tato událost vyprovokovala demonstranty k útoku na radnici. Tam strhávali portréty i busty komunistických politiků, rozbíjeli je a vyhazovali z oken. Portrét prezidenta Zápotockého měl vyletět s výkřikem: “Pozor, letí ušatý torpédo”. S úctou byl naopak vyvěšen obraz někdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Než se demonstranti do budovy dostali, většina zaměstnanců, včetně starosty Mainzera, uprchla zadním vchodem. Jedna skupina demonstrantů ovládla městský rozhlas v budově radnice, a tak Plzní zněla dávno neslyšená hesla: „Chceme říci celému světu, že chceme být zase svobodní! Žádáme spravedlnost! Pryč s komunisty! Chceme svobodné volby! Chceme svobodu!“ Na radnici byla poté vyslána jednotka Sboru národní bezpečnosti (komunistické policie), která demonstranty vytlačila. 

Na náměstí mezitím dorazili hasiči. Měli za úkol rozehnat davy proudy vody, ale lidé jim prořezali hadice, a tak hasiči odjeli s nepořízenou.

Část demonstrantů vyrazila k budově soudu. Po krátké době se jim podařilo vylomit dveře, dostat se dovnitř a na krátkou chvíli soudní budovu ovládnout. Někteří z nich vyhazovali z oken soudní spisy, které lidé na ulici likvidovali, ba i zapalovali. Soudci, kteří měli na svědomí odsouzení politických vězňů, se ze strachu před demonstranty zabarikádovali. Jeden z nich dokonce střílel směrem k zamčeným dveřím.

Další protestující se vydali k budově rozhlasu na náměstí Míru. V čele průvodu jel pomalu džíp zabavený policii, ozdobený portrétem prezidenta Beneše. Cestou demonstranti položili květiny u základního kamene pomníku americké armády a zastavili se na tehdejším Dukelském (dnes Masarykově) náměstí u sochy prvního československého prezidenta Masaryka. Tam zazpívali jeho oblíbenou písničku “Teče voda teče”. 

V pozdním odpoledni se znovu protestovalo na náměstí Republiky. Tentokrát se do protestů zapojili dělníci, kteří se vraceli z práce. Do Plzně se však už v té době sjely bezpečnostní složky z Prahy, Kladna i dalších měst. Ty vyvolaly tvrdé střety s demonstranty, při nichž bylo zraněno kolem 200 lidí. V šest hodin večer byli demonstranti z náměstí Republiky vytlačeni, řada z nich i zatčena. Tou dobou už u kostela sv. Bartoloměje stály dva kulomety. První velké povstání proti komunismu tím bylo v podstatě ukončeno.