Antonín Zápotocký se od mládí živil politikou. Jako jeden z mála vedoucích představitelů Komunistické strany Československa (KSČ) se osobně znal s Leninem, zakladatelem totalitního Sovětského svazu. Po okupaci Československa nacistickým Německem se pokusil emigrovat do Sovětského svazu, byl však dopaden a druhou světovou válku strávil v koncentračním táboře Sachsenhausen.

V únoru 1948 se výrazně podílel na komunistickém převratu a následně se stal předsedou vlády. Během svého působení ve funkci se mimo jiné spolupodílel na politických procesech, jejichž cílem bylo zlikvidovat odpůrce komunistického režimu. Lidé, kteří s komunisty nesouhlasili, byli zatýkáni a na základě smyšlených obvinění odsuzováni k mnohaletým trestům nebo rovnou popravováni. Antonín Zápotocký až do konce života trval na tom, že tyto politické procesy byly v pořádku. Koneckonců po jednom z popravených si manželé Zápotočtí levně pořídili ložní prádlo. 

Když v roce 1953 zemřel tehdejší československý prezident Klement Gottwald, byl na jeho místo dosazen Antonín Zápotocký, o němž bylo známo, že je věrným komunistou a bude poslouchat Sovětský svaz, který řídil politiku tehdejšího Československa. Jeho prvním úkolem bylo provedení měnové reformy. Zápotocký se podílel na její přípravě a schvaloval i tresty pro účastníky protestů. Památnou zůstala jeho věta, kterou pronesl v rozhlase v předvečer vyhlášení měnové reformy: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude“. 

Ačkoli Zápotocký svým občanům zjevně lhal, byl jako prezident oblíbenější než jeho předchůdce Klement Gottwald. To bylo dáno mimo jiné tím, že ho komunistická propaganda prezentovala jako lidového politika, který sám vyráží na nákup, aby se přesvědčil, jak skvěle se vede lidem po měnové reformě. Zemřel v roce 1957.