Vpřed do katastrofy
Poté, co komunisté v únoru 1948 získali v Československu absolutní moc, začala se československá politika a s ní i ekonomika podřizovat diktátu Sovětského svazu (SSSR). Ten sice oficiálně hovořil o míru, ale ve skutečnosti plánoval dobyvačnou válku proti svobodným zemím západní Evropy.
Válečným přípravám SSSR se muselo podřídit i československé hospodářství. Z Moskvy k nám byli vysláni sovětští poradci, kteří měli za úkol pomoci komunistům zlikvidovat soukromé podnikání, všechny firmy i firmičky sebrat jejich majitelům a převést je do rukou státu, soukromým zemědělcům vzít jejich půdu a předat ji zemědělským družstvům řízeným státem a v neposlední řadě zavést v Československu centrální plánování ekonomiky. Každá obec dostala rozpis, kolik má mít obchodů, dílen či hostinců, příkazem byly určeny i specializace prodejen a provozoven. To vše ovšem bez ohledu na skutečné potřeby občanů či na reálné fungování československé ekonomiky. Když pak navíc přišel ze Sovětského svazu příkaz, aby se československé hospodářství přeorientovalo na těžký průmysl (např. na těžbu uhlí, hutnictví a kovoprůmysl), aby mohlo vyrábět zbraně pro sovětské válečné plány, problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zatímco zbrojní výroba v Československu vzrostla v letech 1948 – 1953 šestnáctinásobně, výroba potravin a dalšího zboží pro každodenní potřebu neustále klesala. Lidé chodili do práce, dostávali za ni zaplaceno, ale své peníze neměli zač utratit, protože zboží bylo málo.
Zároveň se stát dostával do větších a větších ekonomických potíží, protože výroba zbraní pro Sovětský svaz byla finančně náročná, ale Sovětský svaz za dodané zbraně a další výrobky neplatil. Nespokojenost lidí rostla, finanční problémy státu se prohlubovaly a katastrofa byla na spadnutí. Československá komunistická vláda proto na doporučení Sovětského svazu sáhla k radikálnímu řešení – rozhodla se provést měnovou reformu.
Navýšení zbrojní výroby v Československu se odrazilo i v plzeňských Závodech V. I. Lenina, které byly tou dobou největší zbrojovkou v republice. Do továrny bylo třeba získat nové pracovní síly, a tak vznikl tento náborový plakát. Podívejte se na něj a pokuste se zodpovědět následující otázky. Můžete při tom využít vyhledávání na internetu.
Škodovka – tedy původně Škodovy závody, dnes Škoda Transportation
Který známý plzeňský podnik se v padesátých letech jmenoval Závody V. I. Lenina?
Vyučení v těžkém průmyslu.
Továrna nenabírala pouze dospělé vyučené dělníky. Měla zájem také o mládež. Co podle plakátu nabízela mladým lidem po skončení základní školy?
Šedá a červená. Červená (rudá) barva byla komunisty vnímána jako barva revoluce. Měla symbolizovat krev obětí bojujících za sociální spravedlnost. Šedá barva je použita proto, že je neutrální a nechá červenou pěkně vyniknout.
Jaké barvy dominují na obrázku a proč?
Na obrázku jsou následující komunistické symboly: rudá hvězda, rudá vlajka, červený pionýrský šátek.
Rudá hvězda: Důležitý komunistický symbol používaný od dvacátých let dvacátého století vojáky Sovětské (Rudé) armády. Má pět cípů, které označují pět světadílů, na kterých má vládnout komunismus (nepatří tam tedy Antarktida), popřípadě pět prstů dělníkovy ruky. Rudá barva je krev prolitá v boji. Tento symbol dodnes používá armáda Ruské federace.
Rudá vlajka: Původně symbol revoluce, který si komunisté přivlastnili jako barvu krve dělníků, kteří bojují za lepší život. V roce 1922 se stala oficiální vlajkou totalitního Sovětského svazu. Od roku 1948 se při státních svátcích vyvěšovala společně s vlajkou Československé (socialistické) republiky.
Červený pionýrský šátek: Trojcípý šátek měl vyjadřovat sepětí tří generací budovatelů komunismu – pionýrů (tedy dětí od 6 do 15 let, které byly členy Pionýrské organizace SSM), svazáků – členů Socialistického svazu mládeže (SSM; členy byli mladí lidé od 15 do 35 let) a komunistů – členů Komunistické strany Československa (KSČ).
Na obrázku je zachyceno několik komunistických symbolů. Najděte alespoň jeden a pokuste se vyhledat, co tento symbol znamenal.
Komunisté razili myšlenku, že zvítězí-li ve všech zemích komunismus, zavládne na světě mír. Komunismus však neměl být po světě šířen mírovou cestou. Naopak. Sovětský svaz (SSSR), který byl kolébkou komunismu, se chystal dobýt západní země vojensky. Mírová myšlenka tak byla pouhou zástěrkou jeho válečných choutek. Bojovník za mír je tedy bojovníkem za komunismus.
A jak to souvisí s prací v Závodech V. I. Lenina? Pracoval-li člověk jako dělník ve zbrojním či těžkém průmyslu, podílel se svou prací vlastně na vyzbrojování Sovětského svazu, a tím i na přípravě války, kterou ovšem SSSR prezentoval jako záchranu míru na Zemi.